Daňové odpočty na vývoj a výzkum musí posuzovat znalci, nikoliv úředníci

Nejvyšší správní soud (NSS) vydal rozsudek (sp. zn. 10 Afs 24/2014-119), kterým zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a věc vrátil k dalšímu řízení Odvolacímu finančnímu ředitelství.

Stěžejní otázka případu se týká toho, zda činnosti spojené s výrobou forem na vstřikování plastů a nástrojů sloužících k následné sériové výrobě představují výzkum a vývoj a zda má firma nárok na daňové odpočty. NSS dospěl k závěru, že správce daně nedisponuje dostatečnými technickými znalostmi k posouzení důkazních prostředků a nemůže tedy spolehlivě dojít k závěru, zda projekty mají nebo nemají charakter výzkumu a vývoje. NSS tedy navrhuje ustanovit technického znalce. Zároveň si je vědom náročnosti takového postupu pro správce daně, ale pokud chce zákonodárce podpořit daňové zvýhodnění výzkumu a vývoje, nelze jej v praxi neumožnit z důvodu, že posouzení podmínek je příliš složité a nákladné.