Soudy si neumí představit, že finanční správa lže. A ona opravdu lže často

Rozovor se senátorem Tomášem Goláněm o tom, jak se stalo, že se finanční správa zvrhla, proč se náprava bezpráví nemůže obejít bez iniciativy obětí, jak ji změnit, aby začala fungovat řádně — a o tom, proč je třeba změnit služební zákon.

„Finanční správa je nyní skutečně nastavená tak, že plodí kauzy likvidující firmy a podnikatele,“ říká senátor Tomáš Goláň.

Tomáš Goláň je od roku 2018 senátorem za zlínský obvod, nejprve jako nezávislý, v roce 2020 vstoupil do ODS. Od roku 1993 působí jako daňový poradce, v roce 2006 založil daňovou kancelář.

Jako daňový poradce — ještě před svou politickou dráhou — hlasitě vystupoval proti neoprávněnému vydávání zajišťovacích příkazů a obecně proti přečinům Finanční správy. Stal se tak jakýmsi neformálním obhájcem obětí takzvaného „zaklekávání“ . Deník Referendum s ním hovořil o tom, jak se jako politik zasazuje za práva občanů poškozených Finanční správou, co lze v této oblasti očekávat po změně vládní garnitury a jak by Finanční správu reformoval.

Po podzimních volbách jsem očekávala, že se v rámci tolik skloňované deagrofertizace státní správy začne řešit i nespravedlnost napáchaná zajišťovacími příkazy. Teď už bývalá šéfka Generálního finančního ředitelství Tatiana Richterová v Senátu během veřejné debaty na toto téma řekla, že finanční správa prohrává přes čtyřicet procent soudních sporů, které z nich vzešly. Příběhy těchto nespravedlností jsou dlouhodobě i vaše téma. Děje se v této oblasti něco?

Celá tahle záležitost nemá jednoduché řešení kvůli služebnímu zákon, který na úřadech ve vedoucích pozicích zabetonovaná status quo — a s ním i nejrůznější existence. Změna tedy bude trvat nějakou dobu. A otázka je, jestli k tomu nebude nutné změnit i služební zákon.

Finanční správa je nyní skutečně nastavená tak, že plodí kauzy likvidující firmy a podnikatele, které jsme zažili. Problémy přetrvávají dodnes. S klienty naší daňové kanceláře něco řešíme neustále.

Nepůjde to změnit bohužel hned. Je válka, máme starosti s rozpočtem a spoustu jiných věcí k řešení.

To zní jako špatná zpráva pro lidi, kteří byli finanční správou zakleknuti podle všech dostupných informací nespravedlivě a chtějí se domoci práva. Jedním z nich je i pan Trávníček, jehož případ jsme s kolegyní podrobně zmapovali v podcastu Akce Olej. Je to ostatně i klient vaší daňové kanceláře. Nyní sedí ve vězení — podle všeho nespravedlivě. To má prostě jen čekat?

V kauzách, jako je tato, je možné podat podnět ke stížnosti pro porušení zákona na ministerstvo spravedlnosti. Což je mimořádný opravný prostředek, kdy ministr spravedlnosti může tuto stížnost podat k Nejvyššímu soudu. Otázkou samozřejmě je, jakým způsobem se s tím podnětem na ministerstvu poperou. Nemůžeme ale rovnou otevřít všechny staré kauzy. To bychom nedělali nic jiného.

Takže snažit se podle vás musí zejména poškození?

Ano. Důležité je, aby se nám podobné kauzy neopakovaly. Sice odstoupila generální finanční ředitelka, nicméně je potřeba něco udělat se strukturou finanční správy.

Během naší práce daňových poradců běžně vidíme, že se svědkům vkládá do úst něco, co nikdy neřekli. Zažili jsme také, že se svědka na něco nezeptají a pak řeknou, že to popřel. Tyto praktiky bohužel nezmizí ze dne na den.

Jak můžeme tento stav změnit?

Vzdělávat lidi na finančních úřadech — tak, aby znali zákon, nejen slepě následovali metodické pokyny. Absence znalostí je velký problém. Myslím, že by se také měly vrátit rozhodovací pravomoci zaměstnancům úřadů na prvním stupni. To by zamezilo stavu, kdy někdo od stolu na krajském úřadu rozhoduje o případu, do nějž nevidí.

Právě zaměstnanec na prvním stupni Finanční správy přitom provádí kontroly ve firmách, zná celou situaci — je nejlépe schopen zhodnotit, v jakém skutkovém stavu se případ nachází. Přesto nemůže on ani nikdo na jeho pracovišti rozhodnout. To naopak dělá někdo, komu se dostávají jen zprostředkované informace a jehož hlavní motivací je co nejvíce případů doměřit a dostat tak peníze do státní pokladny.

Zdá se, že máte jasnou představu, jak finanční správu přenastavit. Vzdělávat úředníky, aby znali zákon, je jistě potřeba. Nechce to i nějakou hlubší systémovou změnu?

Konzultuji to s ministrem financí. Vždy ale znovu a znovu narážíme na služební zákon… Komplikací pro nás v tuto chvíli je i to, že Generální finanční ředitelství je oddělené od ministerstva. Žije si svým vlastním životem.

Původní záměr nepochybně směřoval k tomu, aby bylo politicky nezávislé. Ale jak se říká: cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Struktura, kdy všechna moc pochází z jednoho místa a postupně se rozkládá na krajské úřady a potom na odvolací finanční ředitelství, je nefunkční. Nikdo se v ní nepídí po pravdě. Jen po tom, jak doměřit daň. Ten systém byl zkrátka nastaven na drakonické vybírání daní.

Udělám odbočku: stejnou strukturu se pokusila vytvořit minulá vláda v rámci stavebního řízení. Opět to měl být superúřad, pak speciální odvolací a krajské úřady. A teď vidíme, jak je nebezpečné, když se do čela dostane někdo, kdo nemá zájem, aby věci fungovaly správně, ale podle něj.

Zase by někdo v čele superúřadu rozhodoval pomocí metodických pokynů, jak to bude vypadat v celé republice. Zasahoval by do územních záležitostí municipalit, které by neměly možnost rozhodovat. Varuju před takovými centralizacemi, protože nahrávají korupci.

Musíme dostat autonomii do územních pracovišť, jejichž pracovníci znají jednotlivé firmy, lidi nebo kauzy a díky tomu mají větší kompetenci rozhodovat erudovaně. Samozřejmě pokud na to mají vzdělání. Bohužel, pokud jde o Finanční správu, většina schopných lidí z nich odešla, protože se nemohli dívat na bezohledné rozhodování na základě metodických pokynů.

Několikrát jste zopakoval, že na úrovni krajských úřadů je silná motivace „doměřovat“ firmám nedoplatky na daních. Kde se ta motivace vzala?

Začalo to v roce 2014 s příchodem Andreje Babiše na ministerstvo financí a s jeho rétorikou: „Všichni kradou.“

Vraťme se ještě k panu Trávníčkovi a podobným kauzám. Zajímalo by mě, zda se přece jen nediskutovalo o nějakém návrhu, jak jim pomoci i nějak nesystémově. Přece jen se bavíme o obrovské nespravedlnosti: desítkách, možná i stovkách zlikvidovaných prosperujících firem, nespravedlivě zabavených majetcích, v případě Trávníčka i ztrátě svobody. To je hodně zničených životů.

Mluvil jsem o tom s ministrem spravedlnosti, který je těmto debatám velmi otevřený. Závěr je, že nelze plošně přezkoumat všechno, takže iniciativa musí být na straně poškozených. Nemůžeme jednoduše říct, že plošně otevřeme všechny daňové případy.

Kolik by jich bylo?

To ani nedovedeme to říct. Nemáme tušení, kolik lidí bylo odsouzeno po právu a kolik ne. Musí být připravený nějaký systém, jak tyto případy posuzovat. Stížnost proti porušení zákona — což už jsem zmínil — je jedna možnost. Systém na to připravený je.

Otázkou zůstává, jak je na to připraveno ministerstvo spravedlnosti. Zda bude schopno zadat tyto případy odborníkům, kteří je posoudí relevantně. Právě o těchto věcech debatujeme.

Je toto všechno vaše soukromá iniciativa?

Zatím ano. Musíme vycházet z toho, že ne všichni na tom ministerstvu vědí, že tady máme nespravedlivě odsouzené případy. Vcelku pochopitelně do toho nevidí. Chtěl bych se zastat soudců. Jsou upřímně překvapení tím, že by finanční správa lhala.

V řadách státních zástupců a soudců chybí odborníci na daňovou problematiku — spoléhají tedy na pravdivost tvrzení úředníků. Jako někdo, kdo hlídá spravedlnost, vůbec nečekají, že finanční správa rozhoduje tendenčně.

Na druhou stranu, na Vrchním soudě jsem byla svědkem toho, že předseda senátu v případu pana Trávníčka pronesl velmi ostré a sebevědomé usnesení — které se opíralo o faktické nesmysly.

Soudy té problematice vůbec nerozumí. Není to jejich chyba, ale chyba systému, kde chybí finance a kde soudci nemají prostor k tomu, aby si dělali vlastní odborné posouzení nebo si nechali vypracovat odborné posudky.

Systém na toto nebyl nastavený. Fungoval jen do doby, než na ministerstvo financí přišel Andrej Babiš a řekl již zmíněné: Všichni kradou, milá finanční správo, a ty je teď doměříš.

Setrvačnost tohoto přístupu se dneska dostala do trestních řízení a k soudům. A tam, jak jsem už řekl, nejsou vůbec připravení na to, že by finanční správa lhala — a ona opravdu často lže.

Jak si máme představit, že finanční správa lže? To dá někdo na pozici šéfa pokyn k tomu, aby se lhalo? Nebo to vychází z nepochopení postupů? Jaká je za tím motivace?

Funguje to tak od roku 2014 a postupně se to stalo pravidlem, nad kterým nikdo nepřemýšlí. Finanční správa je motivovaná pokynem doměřit, nikoliv zjistit skutečnou podstatu problému. Udělá pro to všechno. Například vynechá důkazy, které jsou výhodné pro vás — jednoduše proto, že ve vás vidí primárně podvodníka. Nebo řeknou jenom půl pravdy. Otočí fakta proti vám. Svědkovi vloží do úst něco, co neřekl…

Když je možné se na jednu věc podívat dvěma způsoby, vyberou si vždy tu, která dělá z podnikatele podvodníka. Předjímají, že vše dělá proto, aby zkrátil daně.

Soudy to tedy nedělají úmyslně, ale z naprosté neznalosti daňové problematiky. Dříve — před příchodem Andreje Babiše na ministerstvo financí — daňové kauzy takto nefungovaly. Když se objevil nějaký exces, zachytil ho odvolací orgán. Když se něco dostalo k soudu, bylo to proto, abychom si sjednotili výklad. Abychom se ujistili, zda se na to poplatník, tedy daňový subjekt, dívá správně.

Dnes už bohužel i správní soudy rezignují na přemýšlení a dávají finančákům za pravdu. Kdyby to nedělaly, zamítnou jim snad osmdesát procent žalob. Vidíme to i na rozhodování nejvyššího správního soudu. Nedávno jsme měli v ruce rozsudek, kde si myslíme, že ani nikdo nečetl kasační stížnost. Prostě se toho daný senát hodně rychle zbavil. Odborníkům se pak ježí vlasy na hlavě.

Musíme se na to dívat i z druhé strany. Ostatně jsem předseda ústavně-právního výboru. Těch případů je opravdu velice mnoho a soudce je jen člověk… Něco svěří asistentovi, nechá se od něj „nabrífovat“ a pak už nejdou zpátky do spisu ověřit, zda to sedí. Kdyby to udělal, asi by se zděsil. Ale pak by nedělal nic jiného.

Zatím jsme se vůbec nedotkli role policie v těch kauzách…

Policie je na tom stejně jako soudci. Nemůže tomu rozumět. Ani policie nikdy nebyla zavalená takovým množstvím doměrků a trestními oznámeními ze strany finančního úřadu. Zase toho na ně bylo moc. Pravdou je, že se dnes trestně stíhají i věci, u nichž, když se na to podívám odborně, není co stíhat.

To byl i případ kauzy Trávníček?

V jeho případě policie popsala všechno úplně blbě. Špatně označili subjekty, které měly odvést daň. Z hlediska hmotně-právního, tedy z pohledu daňového, je to celé úplně špatně. Ale všichni to akceptovali, protože to řekl finanční úřad.

Šlo tam o dosti odbornou věc. Třístranný obchod, který nakonec nebyl třístranným obchodem. Přijetí zboží z jiného členského státu Evropské unie, což nejsou úplně běžné obchody, jako třeba prodej rohlíků. Myslím, že v tomto případě policie měla využít znalecké posudky.

Pokud se dnes řeší případy „zakleknutí“, jsou to stále ty, které se táhnout od roku 2015 či 2016?

Ano, největší vlna přišla se zajišťovacími příkazy, jako jsme je řešili u Trávníčka. Ty se podařilo zastavit díky soudům. Přístup finančních úřadů v prvním stupni se moc nezměnil. Ale začíná se měnit přístup Odvolacího finančního ředitelství. Někteří lidé už mají odvahu se tím zabývat.

Myslíte, že to je změnou politického uspořádání?

Mysleme si o nich něco lepšího, třeba, že se v nich hnulo svědomí… Nemění se ale pohled na to, co je podvod na dani. Pro mě je nepřijatelné, jak se na to dívají Odvolací finanční ředitelství i soudy. Jsou absolutně odtržení od praxe. Kdykoliv někde někdo zkrátí daň, hodí to i na všechny ostatní v předcházejícím i navazujícím řetězci obchodů.

Jsem přesvědčený, že kdyby ti soudci někdy seděli na místě daňového subjektu — tedy našich podnikatelů — a viděli, jak těžké je ohánět se, a ještě u toho jako policie vyšetřovat svého dodavatele, a dokonce i jeho dodavatele, fakt by se zastyděli. Spoustu rozhodnutí by vzali zpátky.

Kdybyste mohl prosadit jednu až tři změny, které by vedly k nápravě toho všeho, co by to bylo?

Změna ve vedení Generálního finančního ředitelství. Změna struktury Finanční správy. Odvolací finanční ředitelství by bylo součástí generálního jako samostatný odbor. Nikoliv jako jeho podřízený orgán.

Velmi bych uvažoval nad zrušením krajských finančních úřadů. Protože jsou úplně odtržené od praxe. Přemýšlel bych, zda některé ty úřady nevyužít na takzvanou metodiku — ne pro udílení metodických pokynů, ale aby učily zaměstnance znát zákon.

Také bych vrátil rozhodovací pravomoci na územní pracoviště. Aby vedoucí kontrolního oddělení toho pracoviště byl konečnou osobou, která rozhoduje. Vrátíte tím těm lidem důvěru a důstojnost. Nebudou fungovat pouze jako sběratelé dat.

Co s těmi krajskými úřady? Myslím, že jejich pracovníci by měli jít do terénu a skutečně urychlit kontroly. Důležité ale je, že někde nad nimi musí být vedoucí, kterého se zeptají, když nebudou něčemu rozumět.

Pokud pracujete s úředníkem, který té agendě nerozumí, lehce ho přimějete, aby vytvářel zkreslené informace. Když se tohle změní, změní se i celkové podnikatelské ovzduší i přístup soudů. Odstraníme tak všechny další excesy, které jsou v trestním řízení a soudnictví. Správní orgán má být garantem správnosti. A omyly má odchytit odvolací orgán, případně správní soud.

Myslíte, že má potom smysl, aby fungoval stávající služební zákon?

Ten zákon je peklo! Zabetonovává lidi, kteří věci nerozumí, na svých pozicích.

Zrušil byste ho?

Ne ne, je třeba ho změnit. Jeho smyslem bylo, aby se při změně každé politické garnitury neměnili zásadně všichni na vedoucích pozicích. Tohle ale může fungovat jen tam, kde lidé ke všemu přistupují zodpovědně. Kde to někdo nevezme jako příležitost obsadit státní správu svými kamarádíčky, kteří ho pak budou slepě poslouchat. Přesně to se tady ale stalo.


Zdroj: Deník Referendum, 19.5.2022, 13:05