Komentátor Klimeš: Ať si pravičák s levičákem vyhádají, proč platíme švédské daně za rumunské služby

Česko potřebuje reformu daní, jenže té musí předcházet o další změny. „Není možné se bavit o reformě daňového mixu, aniž bychom věděli, jakým způsobem chceme reformovat sociální systémy, především penze a zdravotnictví. Dostáváme se ve zdanění práce procentně dokonce nad Švédsko. A ten problém, který by si spolu měli vyhádat pravičák a levičákem je, jak je možné, že když máme švédské zdanění práce, proč nemáme švédské, ale spíš rumunské služby,“ tvrdí komentátor David Klimeš.

Přestože se konkrétní parametry daňového systému mění poměrně často, jde většinou jen o dílčí úpravy, nikoli o systémové změny.

„Ten systém celkem logicky takto vznikl v 90. letech, kdy jsme nějakým způsobem prožívali transformaci celé ekonomiky. V té chvíli nastavení, že budeme mít relativně nízký čistý příjem, protože mzda bude docela zdaněná, ale zároveň bude nízká nezaměstnanost a sociální systém z velké části budeme hradit z přílivu zahraničního kapitálu, velmi dobře fungovalo,“ popisuje základy systému komentátor Klimeš.

„Problém je, že tento systém se už spoustu let přežil. Nefunguje. Prostě chceme mít čistou mzdu, která je nějakým způsobem srovnatelná ne s východními postkomunistickými zeměmi, ale s Rakouskem nebo Německem,“ dodává.

Náš daňový systém konzervuje nízké mzdy, vyčerpává pracovní sílu a národní zdroje surovin. - Vít Samek

Daňový systém se nelíbí ani ekonomovi a místopředsedovi Českomoravské konfederace odborových svazů Vítu Samkovi: „Podle nás je nespravedlivý. Je vychýlený v neprospěch středních a nízkopříjmových osob – máme tady extrémní zdanění práce a spotřeby. Naopak máme prakticky nezdaněny vysoké příjmy, kapitálové příjmy a majetek.“

Takto nastavený systém neodpovídá tomu, jak jsou nastaveny daně v západních ekonomikách.

„Jde o systém typický pro rozvojové země, který je navíc posílený o to, že nebrání odlivu kapitálu z té chudší země do ekonomických center. Konzervují se tím nízké mzdy, vyčerpává se pracovní síla a národní zdroje surovin,“ popisuje, kde vidí zásadní problém, Samek.

Co přinese zrušená superhrubá mzda

Jak tedy tyto problémy řeší aktuální změny ve výběru daní platné od ledna letošního roku?

„Problémy nejen neřešíme, ale my je zhoršujeme,“ varuje Klimeš a pokračuje: „Ten výpadek v podobě snižování nejen daní z příjmu zaměstnanců, ale i výrazné rušení některých nemovitostních daní, to je něco, co ne už naše děti, ale příští vláda bude muset velmi výrazně řešit.“

Tomu dává za pravdu i Jiří Nekovář, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a bývalý šéf Evropské komory daňových poradců: „Jsme v situaci, kdy nutíme příští vládu okamžitě měnit systém toho podílení se na celospolečenských příjmech. A myslím, že to bude velmi, velmi bolestivé.“

V souvislosti s tím připomíná ekonomickou reformu Miroslava Kalouska.

„Před osmi lety bylo ve sněmovně schváleno Jednotné inkasní místo, kde superhrubá mzda byla zrušena a kde došlo k jakémusi narovnání všech těch stavů. A tehdy to stálo rozpočet 27 miliard. Musíme říct, že v okamžiku, kdy se ujala moci vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD), tak tento zákon, který byl přijat, zrušila. A to byla podle mě obrovská chyba. Teď ty dopady máme trojnásobně vyšší,“ říká Nekovář.

Změny v daňovém systému jejich zastánci obhajují mimo jiné snahou o oživení ekonomiky, která trpí opatřeními proti šíření koronaviru

„Pokud bude výpadek výsledkem devadesáti miliard, což není nic jiného než naše budoucí placení daní v tomto státě, to, že firmy nebudou muset zvyšovat mzdy, protože zaměstnanci už něco dostali, tak je to zatím asi největší absurdita, co jsem slyšel,“ komentuje tento argument Klimeš.

„Jako protikrizový instrument je to neuvěřitelně málo muziky za neuvěřitelně moc peněz. Protože tím, že necháme více peněz těm vícepříjmovým, tím popřeme základní mechanismus, jakým stát postupuje v krizích. A to, že přidá nízkopříjmovým, kteří to okamžitě převedou do spotřeby. Skutečně vysokopříjmoví lidé teď přemýšlí, jestli si koupí další investiční byt, nebo ne,“ doplňuje.

Recept, jak z toho ven

Pomoci by v každém případě mohl způsob, který by v Česku udržel zahraniční kapitál, soudí Klimeš.

„To, co potřebujeme, jsou reinvestiční pobídky. Někdo, kdo tady teď vydělal nějaké peníze, třeba nadnárodní firma, přemýšlí, jestli to stáhne a vyplatí svým vlastníkům, nebo tady bude mít pobídku na nějaký další hezký investiční projekt ve svém oboru. Notabene pokud k tomu bude daňová sleva na tento reinvestiční zisk, pokud třeba půjde do vědy a výzkumu. V té chvíli to dává dohromady nějaký mix, který sem přiláká opravdu kvalifikované investice, které nebudou na nějakou další šroubkárnu,“ popisuje.

Odboráři jsou docela spokojeni s tím, jak máme zamrzlý trh práce. To je přece základní problém, trh práce musíme rozhýbat. - Jiří Nekovář

Nekovář z NERVu vidí problém také v nízké nezaměstnanosti.

„Další problém je v tom, že odboráři jsou docela spokojeni s tím, jak máme zamrzlý trh práce. To je přece základní problém. Abychom neměli levnou pracovní sílu, musíme rozhýbat trh práce. Musíme zásadně zvýšit procento nezaměstnanosti, aby to volalo po zvyšování kvalifikace těch lidí. Musí silně cítit, že musí změnit svoji kvalifikaci, že se musí uplatnit v oborech, které jsou žádány. Je neskutečné, že máme registrovaných víc volných pracovních míst, než máme nezaměstnaných,“ míní Nekovář.

Naděje se proto upínají především k příští vládě, která vzejde z říjnových parlamentních voleb. „Pevně doufám, že už využije tuto šanci k tomu, aby některé věci – ať už více zprava, nebo více zleva – dotáhla k nějaké reformě,“ přeje si David Klimeš z Aktuálně.cz.


Zdroj: Český rozhlas, 27.01.2021 (21:24:17)