Firmy by měly více dbát na prevenci trestněprávních rizik v daních
Trestné činy související s daňovou kriminalitou nebo problematika trestní odpovědnosti právnických osob patřily letos k tématům konference, kterou již několik let pořádá platforma EPRAVO.CZ ve spolupráci s advokátní kanceláří Bříza & Trubač a Komorou daňových poradců. Letos se akce uskutečnila prostřednictvím živého on-line přenosu a mezi další probírané otázky související s trestním právem v oblasti daní patřil třeba hojně diskutovaný institut zneužití práva či prekluze, tedy lhůta, v níž finanční úřad může stanovit daň či zahájit kontrolu. Zneužitím práva se ve svém příspěvku zabýval Zdeněk Kühn, soudce Nejvyššího správního soudu, a popsal tento princip, který se často dostává do střetu s požadavkem právní jistoty z důvodu jeho neuchopitelnosti v právním řádu. Zneužití práva prostupuje napříč všemi právními odvětvími, nicméně jeho motivací je v daňové oblasti maximálně snížit odvedenou částku. Na rozdíl od krácení daně či daňového podvodu ho ale není možné označit za trestný čin nebo za správní delikt a daňové orgány pouze mají právo nevzít jej v úvahu při vyměřování daní. České právo nicméně rozeznává různé kategorie zneužití práva, které se svým významem překrývají, což je podle Kühna v praxi poměrně problematické. Od zneužití práva lze totiž rozlišit i obcházení zákona, simulaci právního úkonu či takzvaný zastřený právní úkon. "Ačkoliv v daňovém řízení budou mít podobné účinky, musíme je rozlišovat," řekl. Jako příklad zastřeného právního jednání uvedl placení školného ve formě daru. "Plátci v tomto případě sice směřují na první pohled k účelu právem povolenému, ale ve skutečnosti se jedná o zastírání jinou právní formou," konstatuje Kühn. Správce daně však může úkon formálně označený jako dar ignorovat a přiznat mu takový účinek v daňovém právu, jaký mu přísluší. Školné nesnižuje základ daně, dojde tedy k odmítnutí snížení o dar, který reálně není žádným darem. Prolomení prekluzivní lhůty S trestním právem daňovým dále souvisí i již zmíněná prekluzivní lhůta. V daňovém právu se jedná o období, v jehož průběhu je možné stanovit daň. Pokud ale lhůta uplyne, finanční správa nemůže daň stanovit ani zahájit daňovou kontrolu. Základní prekluzivní lhůta dle daňového řádu je tříletá, různými úkony se však může pozastavit či přerušit a začít běžet znovu. "Maximální lhůtou, kdy správce daně může zaklepat na dveře, je deset let od termínu podání daňového přiznání," připomíná daňový poradce Jiří Nesrovnal. V situaci, kdy došlo k odsouzení za spáchání trestného činu daňového a prekluzivní lhůta uplynula, lze stále stanovit daň do konce druhého roku následujícího po roce, v němž nabylo rozhodnutí soudu právní moci. Podle Nesrovnala je však nutné vymezit, kdo může být z titulu krácení daně odsouzen. Z důvodové zprávy by se dalo dovodit, že půjde pouze o pachatele. "Jestliže si právnická osoba vytvoří nadbytečné faktury, které následně zahrne do svých nákladů, bude odsouzen jednatel právnické osoby. Pokud bychom však dané ustanovení chápali tak, že prekluzivní lhůta se prolamuje u pachatele pouze ve vztahu k jeho povinnosti, avšak těžiště trestného jednání leží v upravování nákladů právnické osoby, prekluzivní lhůta by se neotevřela," vysvětluje. Podle širšího výkladu by však za trestný čin daňový mohl být odsouzen kdokoliv v dodavatelském řetězci, kde došlo ke spáchání podvodu na DPH. V jakémkoliv článku řetězce by došlo k odsouzení, prekluzivní lhůta by se rázem prolomila i v těch následujících, uvedl Nesrovnal. Podle něj však tento výklad přispívá k právní nejistotě, zdali má daňový subjekt stále uchovávat právní doklady, a jedná se o příliš širokou interpretaci ustanovení. Daňová prevence na prvním místě V diskusi o trestní odpovědnosti právnických osob zazněl zejména důraz na prevenci. "Za poslední roky došlo k enormnímu nárůstu trestních oznámení ze strany finanční správy," uvádí Jiří Žežulka z poradenské společnosti Apogeo a doplňuje, že v letech 2017 a 2018 správce daně oznamoval devět z deseti daňových kontrol, které skončily doměřením v rámci trestní hranice ve výši více než 50 tisíc korun, policejnímu orgánu. Podle něj však často dochází k situaci, kdy trestní oznámení nebylo dostatečně důvodné a k zahájení trestního řízení ve výsledku nedošlo. Firmy by tak neměly zbytečně zavdávat důvod k podání trestního oznámení a dbát na prevenci trestněprávních rizik v daňové oblasti. Zdroj: Hospodářské noviny, 20.11.2020 (00:11:15)
