Narušuje Ústavní soud systém výběru daní? Ne, narušuje jen aroganci úřadů

Ústavní soud opět přistřihl křídla ministerstvu financí a finanční správě. Nově si nebudou moct stanovovat daňové formuláře, jak se jim zlíbí. 

Jde už o několikátý nález Ústavního či Nejvyššího správního soudu, kterým soudy úřadům jasně vzkazují: Žijeme stále v právním státě a nemůžete si dělat, co chcete. Účel opravdu nesvětí prostředky.

Zákony musí být v souladu s ústavním pořádkem
Úředníci finanční správy si minulý týden na konferenci k daňovému řádu postěžovali, že některé nálezy Ústavního soudu jim narušují systém výběru daní. Potvrzuje se tak bohužel, že myšlení, že „když se kácí les, tak létají třísky“ a arogance, které do správy daní vnesl dřívější ministr financí Andrej Babiš a bývalý šéf finanční správy Martin Janeček, ani s novým vedením ministerstva a finanční správy ještě nevymizely. Místo toho, aby se dotyční po nálezech Ústavního soudu vždy chytli za nos a změnili své protiprávní chování, začnou kolikrát vymýšlet ty nejabsurdnější důvody, proč je jejich jednání v pořádku a jak nic nezměnit. Příkladem budiž zadržování nesporných částí odpočtu DPH, které označil za protiprávní Ústavní soud na začátku letošního roku. Od rozhodnutí soudu uplynulo skoro tři čtvrtě roku a úřady nesporné části nadále v klidu zadržují.

Ano, úředníci mají vlastně pravdu, protože Ústavní soud skutečně narušuje jejich systém výběru daní. Důvodem však není svévole soudu, ale prostý fakt, že metody, které berňáky začaly používat, jsou v rozporu s ústavním pořádkem. A je to možná až k nevíře, ale i ministerstva a finanční správy se zákony týkají. A nejen zákony, ale také Ústava či Listina základních práv a svobod, se kterými musí být zákony v souladu. Je to opět možná šokující, ale ani ministerstvo financí si do zákona nemůže napsat, co chce, a paragrafy, které vytvoří, musí být v souladu s ústavním pořádkem. To, že zákony jsou podřízeny Ústavě a ústavním zákonům a jim naroveň postaveným mezinárodním smlouvám, se sice učí už v základech práva, zdá se ale, že k některým „odborníkům“ se tato informace nedostala.

Ústavní soud už zasáhl u kontrolního hlášení
Když Ústavní soud vydal v prosinci roku 2016 nález, ve kterém zrušil dvě ustanovení týkající se kontrolních hlášení, dostalo ministerstvo financí více než rok na to, aby zákon dle požadavků Ústavního soudu upravilo. Jedním ze zrušených paragrafů byl § 101d odst. 1, který ukládal plátci povinnost uvést v kontrolním hlášení „předepsané údaje potřebné pro správu daně“. Podle soudu to však bylo příliš obecné a soud tak stanovil, že zákon musí blíže vymezit alespoň okruh údajů, které musí plátce sdělovat. Ministerstvo tak mělo v zásadě dvě možnosti. Buď přímo v zákoně specifikovat, jaké údaje má kontrolní hlášení obsahovat, anebo do zákona dát, že požadované údaje v kontrolním hlášení určí vyhláška ministerstva nebo nařízení vlády. V těchto podzákonných předpisech by pak tyto údaje upřesnilo.

Ministerstvo ale tři měsíce nic neudělalo a v březnu 2017 dokonce oznámilo, že do termínu stanoveného Ústavním soudem nestihne přijmout příslušnou novelu zákona o dani z přidané hodnoty, ale že to prý nevadí, jelikož absenci tohoto zrušeného pravidla vyplní podobné obecné pravidlo obsažené v daňovém řádu, který se pro správu daně z přidané hodnoty použije subsidiárně jakožto obecný právní předpis. Nakonec však ministerstvo dostalo rozum a upravilo zákon o DPH a stanovilo, co kontrolní hlášení, i když rovněž poměrně obecně, obsahuje.

Daňový řád je v pořádku, odmítaly změny úřady
Vzhledem k tomu, že zrušené ustanovení bylo skoro identické s pravidlem z daňového řádu, na který se chtělo ministerstvo odkázat, začali odborníci upozorňovat, že i § 72 odst. 1 daňového řádu není v souladu s Ústavou a že náležitosti formulářů musí upravovat právní předpis. Na to, že zmíněný paragraf není „košer“, dokonce někteří odborníci upozorňovali už dříve. Například na jednání Koordinačního výboru daňoví poradci už v prosinci 2015 GFŘ upozorňovali, že uvedené ustanovení je „právně mrtvé, jelikož nemá charakter zákonného zmocnění, tedy neopravňuje ministerstvo k vydání prováděcí vyhlášky, která by právně závazným způsobem určila konkrétní formu a obsah tiskopisů.
GFŘ s tím ale nesouhlasilo: Je zřejmé, že kdyby GFŘ shledalo nezákonnost/neústavnost samotné podstaty tak rozsáhlé praxe MF a GFŘ, jakou představují vydávání daňových tiskopisů, práce s nimi a stanovení formátu a struktury jejich elektronické verze, tuto praxi by již dávno zásadním způsobem změnilo. Uvedené postupy jsou však zcela v souladu se zákonem, proto není k přehodnocení jejich podstaty důvod.
Když ministerstvo financí poslalo před několika měsíci do připomínkového řízení kontroverzní novelu daňového řádu, která například prodlužuje lhůtu pro vratky DPH na 45 dnů, Komora daňových poradců ČR (KDP ČR) v rámci připomínek navrhla, aby formát a strukturu aspoň u elektronických podání stanovila vyhláška ministerstva financí. Ministerstvo to odmítlo s tím, že vydání příslušných tiskopisů a konkretizaci v nich požadovaných údajů ze strany ministerstva financí a jejich následné zveřejnění lze považovat za souladné s ústavním pořádkem České republiky.

Formuláře musí specifikovat právní předpis, rozhodl Ústavní soud
Rok se s rokem sešel a Ústavní soud před týdnem § 72 odst. 1 daňového řádu zrušil jako protiústavní. V argumentaci mimo jiné zmínil, že v případě tiskopisu, jehož forma není dána zákonem ani podzákonným právním předpisem, abstraktní kontrola ústavnosti ukládaných povinností možná není. Zavádějící tak nebyla argumentace k pozměňovacímu návrhu, jak tvrdilo ministerstvo, ale argumentace samotného ministerstva. Kdyby tehdy bývali dali na náš názor, dneska jsme již mohli mít úpravu, která by byla v souladu s Ústavou. A takhle je to s ministerstvem financí a finanční správou se vším. Novelami zákonů nebo metodikou si dobudou území, které opouští jen pod tlakem judikatury NSS nebo ÚS. Na hlasy odborníků nedají, trefně podotkl Tomáš Hajdušek, vedoucí Sekce správa daní a poplatků Komory daňových poradců ČR (KDP ČR).

Jak konkrétně se ministerstvo s aktuálním nálezem soudu vypořádá, není zřejmé. Ačkoli odborníci jsou za jedno v tom, že se Ústavní soud jasně vyjádřil, že náležitosti daňových formulářů je nutno stanovit buď přímo zákonem, nebo ministerskou vyhláškou, a to na základě zmocnění v zákoně, ministerstvo tvrdí, že Ústavní soud ve svém nálezu nepředjímá konkrétní podobu řešení. Podle ministerstva se teprve rozhodne, jaká varianta legislativního řešení se zvolí. Zdá se tak, že ministerstvo opět udělá vše možné i nemožné, aby nález Ústavního soudu obešlo.
Kdy už konečně ministerstvu a úřadům dojde, že i vybírání daní podléhá pravidlům a zákonům a že účel opravdu nesvětí prostředky? S pistolí u hlavy daňových poplatníků by se určitě také vybralo na daních více, jen to jaksi není v souladu s právním řádem. Nezbývá než doufat, že i ministerstvo financí a finanční správa pochopí, že nestojí nad zákonem a že lepším výběrem daní nelze obhájit protiústavní postupy.

Zdroj: Podnikatel.cz