Největší chyba Andreje Babiše? Hrátky se superhrubou mzdou očima expertů
Zrušit, nezrušit? Na dva roky, nebo navždy? A pokud se se superhrubou rozloučit, kde vzít peníze do už tak děravého státního rozpočtu. Když v létě přišli premiér Andrej Babiš a ministryně financí Alena Schillerová s návrhem, že se daň z příjmů od příštího roku bude počítat z hrubé, nikoli takzvané superhrubé mzdy, nejeden ekonom zdvihal s údivem obočí. Vláda sice měla konec výpočtu daně, který před deseti lety zavedl kabinet Mirka Topolánka, v programovém prohlášení, jenže ještě na začátku roku o něm nechtěla slyšet. Pak přišlo jaro, po kterém bylo jasné, že ve státním rozpočtu bude pořádná díra. Takže když pak z čistého nebe udeřil návrh na daňovou reformu, která státnímu rozpočtu sebere ročně další desítky miliard korun, překvapilo to snad každého Návrh, na kterém se na konci srpna domluvily koaliční ANO a ČSSD, počítal s tím, že sazba daně zůstane na patnácti procentech, ale daňový základ zaměstnance by se – tak jako dřív – počítal jen z hrubé mzdy. Zaměstnanci s hodně vysokými příjmy, ti, kteří dnes k dani platí ještě takzvanou solidární přirážku, by měli sazbu 23 procent. Nejdůležitější je stabilit Podle studie Národní rozpočtové rady by to znamenalo ročně výpadek daňových příjmů ve výši 88 miliard korun – o 58,1 miliardy korun by přišel státní rozpočet, o 7,8 miliardy rozpočty krajů a o 22,1 miliardy obce. Poměrně dost ekonomů říká, že snižování daňového zatížení práce je principiálně správná věc, jen je na to ta nejmíň vhodná doba. Ostatně i ministerstvo financí tento měsíc odmítlo vydat tradiční prognózu ekonomického vývoje – přiznává, že prostě neví. Původní domluva se rozležela v hlavě i šéfovi ČSSD Hamáčkovi, který by teď místo patnáctiprocentní daně mnohem raději viděl sazbu devatenáctiprocentní. Ministerstvo financí ale stojí za svým, pokud lidem zbyde z výplaty víc peněz, podle ministryně Schillerové se zvýší spotřeba domácností, takže velká část jich přiteče zpátky. Podle ekonomů i psychologů jde ale o hodně zjednodušenou představu, která může k realitě mít pořádně daleko. Korunu všemu nasadila dvojice nejvyšších činitelů: prezident Miloš Zeman se vyjádřil v tom smyslu, že by se nový výpočet daně mohl zavést na dva roky. A premiér Babiš vzal myšlenku bez váhání za svou. Jestli tedy nyní v parlamentu uspěje, za dva roky nás čeká nová debata o podobě daně Studie think tanku IDEA při výzkumném pracovišti CERGE ukazuje, že je možné přijít i s lepšími variantami „zrušení superhrubé mzdy“, které budou vstřícnější ke státní kase a také k nízkopříjmovým zaměstnancům. Těm by totiž vládní snižování daní prakticky nic nepřineslo. Návrh Andreje Babiše za drahý a neúčinný způsob podpory spotřeby domácností označili ve své práci i ekonomové z VŠE v Praze. Jestli si dají koaliční partneři ANO a ČSSD nechají poradit, je ale značně nejisté. K návrhu na zrušení superhrubé mzdy se navíc přidala i ODS – ostatně pokoušela se o to už dřív, ale to na její návrhy dnešní ministerský předseda neslyšel Jaký názor mají experti v naší anketě? Jaký osud by zvolili superhrubé mzdě? Teď, nebo jindy? Dává podle nich smysl oslabovat státní rozpočet v době očekávané hospodářské recese? A jak by mohlo vypadat přívětivější zdanění zaměstnanců, které by zároveň tolik nezasáhlo veřejné finance? Michal Jelínek partner poradenské skupin V4 Group Superhrubou mzdu bych zrušil a nahradil ji zdaněním obvyklým ve vyspělých ekonomikách. Zdanění mezd by tedy vycházelo pouze z hrubé mzdy. Možnost odečítat od základu daně některé položky je samozřejmě především politická otázka, ale přiklonil bych se k systému, který Česko mělo před zavedením superhrubé mzdy, tedy snižovat základ daně o sociální a zdravotní pojištění.
Ekonomika potřebuje stabilitu právního systému, a to včetně daňového prostředí. Časté změny legislativy, které mají navíc poměrně zásadní dopad na náklady firem, negativně dopadají na plánování investic a zvyšují jejich volatilitu. Česká republika by potřebovala jednoduchý a přehledný daňový systém, který bude dlouhodobě udržitelný.
Dopadům změn daňového systému na příjmovou stránku státního rozpočtu se věnuje celá řada analýz. Jednu takovou nedávno publikovala Vysoká škola ekonomická v Praze. Ukazuje se, že zrušit superhrubou mzdu lze i bez zásadních dopadů na deficit rozpočtu. Jednou možností je přenést daňové břemeno z jedné skupiny zaměstnanců na jinou. Druhou a ekonomy obvykle preferovanější cestou je snižovat daně z příjmů na úkor zvýšení daní ze spotřeby, tedy DPH a spotřebních daní.
Eva Zamrazilová ekonomka, předsedkyně Národní rozpočtové rady Zrušení superhrubé mzdy jako takové je jen technická záležitost. Klíčové je nastavení daňových sazeb poté, co se tento koncept opustí. Nová studie Národní rozpočtové rady ukázala, že návrh na zavedení sazeb 15 a 23 procent, který má nyní největší politickou podporu, by pro veřejné finance znamenal výpadek 88 miliard korun. A to nejen v roce 2021, ale i v dalších letech. Vláda sice tvrdí, že má jít o opatření jen na dva roky, ale příslušný pozměňovací návrh nedává žádnou garanci, že se tak opravdu stane.
Jak to s dočasnými opatřeními v oblasti daní může dopadnout, ukazuje příklad takzvané solidární daně. Ta byla v roce 2013 přijata jen jako dočasné protikrizové opatření, přesto je v daňovém systému dosud. S ohledem na velmi vágní podobu konsolidační strategie Ministerstva financí bych proto prozatím ponechala zdanění příjmů ve stávající podobě. Ke zrušení superhrubé mzdy bychom se ale měli vrátit hned poté, co krize začne ustupovat a veřejné finance dostanou prostor se více nadechnout. Ideálně by se tak mělo stát v rámci komplexní daňové a penzijní reformy, kterou Česko s ohledem na stárnutí populace tak jako tak nutně potřebuje.
Filip Pertold ekonom a výzkumník CERGE-EI
Návrh poslance Babiše dává smysl z hlediska politického cíle přilepšení víc vydělávajícím a zřejmě jako příprava na budoucí koalici s ODS. Z ekonomického hlediska to už smysl nedává. Spotřeba domácností se příliš nezvýší, protože to míjí nízkopříjmové domácnosti a ostatní spíš ušetří. Z hlediska fiskálního vývoje to bude znamenat trvalou sekeru přes 80 miliard, která se bude velmi obtížně zacelovat, protože zvyšovat daně obvykle nikdo nechce.
Též to neřeší obrovské zdanění práce nízkopříjmových bez daňových úlev. Pro ně jsou kritické vysoké odvody na sociální a zdravotní pojištění. Jim by pomohla sleva do bonusu, jak navrhuje IDEA. Varianta poslance Hamáčka je sice méně fiskálně škodlivá, ale zásadní problémy daňové soustavy neřeší.
Petra Pospíšilová prezidentka Komory daňových poradců ČR
Musím přiznat, že aktivitě ministerstva financí v této věci zrovna v dnešní době prakticky vůbec nerozumím. Opuštění konceptu superhrubé mzdy bylo až donedávna ministerstvem chápáno jako technická změna, která by neměla být podvozkem ke změně úrovně zdanění, tak alespoň otázky na toto téma opakovaně komentovala ministryně financí. I když je tato změna ukotvena v programovém prohlášení vlády, dosud bylo ministerstvo financí zcela pasivní. Otázka úrovně zdanění vyvstala prakticky až letos o prázdninách a nebyla dříve žádným způsobem diskutována.
Za mě je velkou otázkou, zda je nyní vhodná doba pro takovou změnu, zda má vůbec šanci přinést deklarovanou možnou vyšší spotřebu domácností, zejména když změna sazeb je předkládána jen na dva roky. Podobné úpravy ve zdanění je podle mého názoru vhodné předkládat v rámci koncepčních daňových reforem, s dostatečným časovým předstihem pro diskuzi jak o technickém nastavení změn, tak o ekonomických a rozpočtových dopadech. Taková diskuze bohužel vůbec neprobíhá.
Ilona Švihlíková ekonomka, expertka Českomoravské komory odborových svazů
Zrušení superhrubé mzdy je součástí programového prohlášení vlády. V návrhu ministerstva financí vidím značné množství problémů. Považuji za vrcholně nepravděpodobné, že by se daň za dva roky zvyšovala, to by bylo politicky dost těžko prosaditelné. Spíš se půjde cestou zvyšování DPH, které nejvíce dopadne na ty nejchudší.
Ministerstvo si touto změnou zadělává na „díru jak vrata“ ve veřejných rozpočtech, přičemž se nejedná o první daňovou změnu, která byla tento rok prosazena. Je pro mě nepochopitelné, proč si ministerstvo takto pod sebou podřezává příjmovou větev do příštích období. Copak vláda může řídit obnovu a modernizaci ekonomiky, když k tomu nebude mít dostatečné zdroje? Nebo si tím připravuje půdu pro kombinaci navýšení DPH a privatizaci veřejných služeb? Z ministerstva financí zaznívá, že tímto krokem se zaměstnancům zvýší čistá mzda, což se pozitivně odrazí na kupní síle. Jenže navrhované snížení na skutečných 15 procent pomůže disproporčně víc skupinám s vyššími příjmy, které to nepotřebují a které si na „peníze extra“ prostě sednou a uspoří je. Naopak, nízkopříjmové skupiny, které by peníze navíc utratily a vrátily do ekonomiky, nedostanou skoro nic.
A nakonec, považuji tuto cestu „zvýšení mezd“ za nesmírně nebezpečnou, protože v důsledku narušuje konvergenční mzdový proces. Potřebujeme organický růst mezd, a ne kouzlení se superhrubou mzdou, nebo v podobném duchu se stravenkovým paušálem.
Helena Horská hlavní ekonomka Raiffeisenbank
Zrušení superhrubé mzdy teď a tady? Špatný krok v ještě horší dobu. Hazard. Velký špatný. Škrtnout 80–90 miliard v době enormního zatížení veřejných rozpočtů zasažených covidem a čelících předvolebnímu porcování je hazard s veřejnými financemi.
Superhrubá mzda je cizorodý prvek v daňovém systému a neměla být ani zavedena. Ale zavedla se a pomáhala plnit státní kasu. S vírou, že dál bude kasu plnit skvěle rostoucí ekonomika, vložila současná vláda do svého programového prohlášení slib, že zruší superhrubou mzdu. Jenže přišel koronavirus a v kase zeje kráter.
Nastala nejhorší doba pro tak zásadní zásah do veřejných financí. Varianta navržená Andrejem Babišem by pro rozpočet znamenala výpadek 80–90 miliard v době, kdy se každá koruna musí mnohokrát otočit. Tyto chybějící miliardy neroztočí kola ekonomiky, jak doufá ministerstvo financí, protože zvýší čistý příjem domácnostem s vyššími příjmy a vyšším sklonem k úsporám. Ty místo útrat tyto prostředky odloží stranou nebo zainvestují do akcií (nejčastěji zahraničních). Nejohroženější skupiny domácností s nízkými příjmy, které by peníze obratem utratily, budou z této úpravy těžit ostudně málo.
Cena za tento špatný krok v ještě horší době bude hlubší schodek rozpočtu, rychleji rostoucí veřejný dluh, strádající nízkopříjmové skupiny, odliv peněz v podobě nákupu zahraničních akcií a dluhopisů, rostoucí ceny nemovitostí. Ve výsledku frustrovaní budou ještě více frustrovaní a společnost ještě více rozdělena.
Lukáš Kovanda hlavní ekonom Trinity Bank a člen NERV
Debata o zrušení superhrubé mzdy ilustruje, jak moc se v Česku veřejná diskuze pokřivila. Takzvané elity už nemohou vystát Babiše. Přitom mu před osmi lety dláždily cestu k moci. Tehdy – v rámci dobového protikorupčního tažení – byli nepřítelem Nečas s Kalouskem. Výsledkem tažení bylo několik nezdaněných kabelek bývalé kantýnské, padlá vláda a – Babiš u moci. Elity postupně pochopily, že se v něm spletly, respektive že je převezl, a rády by zas někoho jiného. Konečně někoho, kdo bude „vládnout moudře a spravedlivě“. Nikdo takový ale není. Jsme jenom lidé. Takže čím méně moci nad našimi životy jiní lidé – politici – mají, tím lépe. Jenže tohle pořád elity nechápou. Pořád věří v osvíceného vládce. Takže se zase spletou jako s Babišem. Až pochopí, že klíčem je zmenšení a osekání státu, razantní snížení přerozdělování, bude to malý zázrak. Zatím jsme mu bohužel vzdáleni.
Dokládá i debata o zrušení superhrubé mzdy. I ta část elit, jež se má za „protržní“, najednou její zrušení kritizuje. Protože Babiš. Vždyť ale přece jde o rozsáhlé snížení přerozdělování. Prakticky všichni lidé si polepší, pohorší si vlastně jen část velkých vlastníků řady nemovitostí, tak co? Jenže „protože Babiš“, je tohle snížení daní špatně. Prý totiž rozvrátí veřejné finance. I údajně protržní elity se najednou dojemně strachují, aby stát měl dost peněz. K nevíře. Přitom to veřejné finance rozvrátí jen stěží. Zrušení superhrubé mzdy je ve skutečnosti jejím přerušením. Na dva roky. Ročně má veřejné finance připravit dle Národní rozpočtové rady o 88 miliard, za dva roky tedy o necelých 180 miliard. Přitom z takzvaného fondu obnovy EU dostane Česko 182 miliard – což jsou peníze, se kterými jsme až do letošního července vůbec nemohli počítat. Z těchto evropských peněz tak vlastně platíme snížení daní! Ne že bychom měli tleskat obřímu přerozdělování na úrovni EU; jde jen o ilustraci, že argument rozvratu veřejných financí je hlavně účelový. Protože Babiš.
Michal Šesták daňový specialista Moore Accounting
Důvodem zavedení superhrubé mzdy bylo jednak „zviditelnit“ zaměstnancům celkovou odvodovou zátěž pro zaměstnavatele oproti jejich konečné čisté mzdě a jednak prosadit „rovnou daň“, tedy daňovou sazbu daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 procent, aniž došlo k výpadku příjmů státního rozpočtu. Se zrušením superhrubé mzdy tak, jak to navrhuje vláda, přijde státní rozpočet o nemalou část příjmů. V principu se zrušením souhlasím, jen si nemyslím, že nyní je na to vhodná doba.
Dále je nutné zmínit fakt, že si přilepší zejména středně a vysokopříjmoví zaměstnanci, neboť zaměstnanců s nižšími příjmy se úprava dotkne jen velmi nepatrně, v některých případech vůbec. Na druhou stranu by jistě bylo možné najít „spravedlivější“ řešení. Například snížením sociálního a zdravotního pojištění. Snížila by se tak cena práce, což by mělo pozitivní efekt na celé hospodářství a také jeho konkurenceschopnost. Z návrhu vlády navíc není jasné, jak by mělo v praxi vypadat ono „omezení na dva roky“. Pokud by budoucí vláda aktivně nepřistoupila k novelizaci zákona o daních z příjmů, k žádné úpravě by po dvou letech nedošlo.
Daniel Prokop sociolog, šéf PAQ Research a člen NERV
Náš systém daní a odvodů selhává v tom, že extrémně zatěžuje i nízkopříjmové. Člověk s minimální mzdou v Česku na odvodech a dani dává asi 37 procent ze své superhrubé mzdy, v Německu je to kolem 26 procent. Zatížením nízkopříjmových brzdíme spotřebu, posilujeme chudobu, nedovolujeme jim vymanit se z předlužení a škodíme chudším krajům. Kdysi nízkopříjmovým dost pomáhala sleva na poplatníka, ale jak rostou mzdy a ceny a sleva stagnuje, tak se tahle progrese zespoda ztrácí. Takže vesele daníme chudé a pak řešíme jejich sociální problémy.
Nejlepší by podle mě bylo uchovat sazby daní (je jedno, zda se počítají z hrubé či superhrubé mzdy) a zvednout slevu na poplatníka. Třeba i o 10 tisíc korun, ale umožnit její převod do bonusu. Taková změna by přidala všem absolutně zhruba stejnou částku. Podle analýzy, kterou jsme udělali s kolegy z IDEA, by se snížilo zatížení práce u spodní pětiny zaměstnanců o 4 body (ze 37,3 na 33,3 procenta) a u vysokopříjmových o 1,5 bodu (z 43,7 na 42,5 procenta). Podpořili bychom spotřebu, do které ušetřené prostředky převedou spíš nízkopříjmoví. Omezili bychom šedou ekonomiku, kam je vytlačujeme. Pomohli bychom chudším regionům a obcím, kde je těchto lidí víc, a místním službám. A stálo by to do 40 miliard místo 80 až 90.
Návrh Andreje Babiše a ministerstva financí je podle mne holý nesmysl. Spodní pětina zaměstnanců na něm neušetří nic a nejbohatší tisíce korun měsíčně. Zhruba 40 procent z celkových 80–90 miliard jde za pětinou nejvíce vydělávajících. Za obrovské náklady nepodpoří spotřebu, neomezí chudobu a dopady koronakrize, nepodpoří dost chudé regiony. Velkou část zaplatí obce, které omezí výdaje na vzdělávání a sociální práci. A nebude se to dát změnit, protože ty sazby bude nepopulární zvyšovat. Andreji Babišovi lze vyčítat hodně, ale tohle by byla jedna z největší chyb, kterou udělal za osm let v politice.
Zdroj: peníze.cz, 13.11.2020 (01:11:04), Finmag, 13.11.2020 (01:35:07)
