Osekaná daňová sleva podle Maláčové očima expertů

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová by ráda změnila pravidla pro přiznání daňové slevy na manželku či manžela. Jak se na její nápad dívají ekonomové, politici a daňoví odborníci?

„Nevím, proč by stát měl dávat kapesné 25 tisíc korun ročně někomu, kdo nepracuje, protože ho partner v pohodě uživí. Daňovou slevu na nepracující manželku rušit nechci, ale má sloužit jen těm, kteří nemohou pracovat, protože musí o někoho pečovat!“ napsala na svůj twitterový účet na začátku října ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Sleva by se podle ní měla dál týkat těch, co jsou na rodičovské, a osob, které pečují o seniora nebo zdravotně postiženého.

Dnes je možné slevu na dani z příjmu uplatnit v případě, když si jeden z manželů ve společné domácnosti vydělal za kalendářní rok méně než 68 tisíc korun. Do příjmů se přitom nezahrnuje třeba rodičovský příspěvek, takže slevu hojně uplatňují rodiny s nejmenšími dětmi. Do limitu příjmů se naopak počítají dávky z nemocenského pojištění (včetně peněžité pomoci v mateřství), podpora v nezaměstnanosti nebo třeba invalidní důchod.

Omezte slevu na manželku, říká Maláčová. Kdo nepracuje, nezaslouží si kapesné

Ministryně Maláčová tvrdí, že by stát změnou pravidel ročně mohl ušetřit zhruba dvě miliardy korun. Ty by ráda použila na zálohované výživné, které by stát mohl už od roku 2021 vyplácet rodičům, jejichž partner neplatí alimenty; ty by pak vymáhal od dlužníka přímo stát. Zastáncům návrhu se líbí například to, že by se zvýšila motivace žen k rychlejšímu návratu do zaměstnání, kritici naopak označují nápad Jany Maláčové za útok na rodinu.

Co si o záměru omezit daňovou slevu na manželku/manžela myslí odborníci? Má se nárok na daňovou úlevu 24 840 korun týkat jen těch, jejichž manžel či manželka je doma na rodičovské nebo pečuje o důchodce či postiženého? A jak se obecně dívají na nastavení daňových slev? Měla by se vláda snažit o jejich revizi, nebo má radši řešit jiné problémy a daňové úlevy nechat nastavené tak, jak jsou?

Lucie Wadurová, vedoucí Sekce daně z příjmů fyzických osob Komory daňových poradců ČR

Většina slev na dani a daňové zvýhodnění na vyživované děti řeší nějakou skutečnost „sociálního charakteru“, a tak se částečně překrývají s agendou ministerstva práce a sociálních věcí. Oproti sociálním dávkám je ale můžou využít jen lidé, kteří mají zdanitelné příjmy (nikoliv ti, co žijí pouze z dávek) – právě podpora „oficiálních“ výdělečných aktivit je důvodem pro zařazení těchto slev a zvýhodnění pod daňovou agendu. Jestli dojde ke změně, je v zásadě otázkou politickou, a nikoliv expertní.

Co se týká konkrétně slevy na manželku/manžela, v podstatě vyvažuje chybějící společné zdanění manželů (obvyklé v mnoha zemích). Její omezení na určité sociální situace je taktéž otázkou sociální politiky státu, z expertního pohledu lze doporučit jen dostatečné prověření případných negativních dopadů u osob, na které by se neměla vztahovat, a řádnou legislativní úpravu, aby nový text příslušného zákonného ustanovení nepřipouštěl nejasné výklady.

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Jana Maláčová chce systém výběru daně z příjmů fyzických osob udělat ještě složitějším. Už dnes je to „nejšpinavější“ daň, plná nejrůznějších výjimek. Daňové inkaso v případě této daně je zhruba 200 miliard korun. Kéž by existovala politická vůle snížit o tuto částku výdajovou stranu rozpočtu, abychom bez obav mohli tuto daň zcela zrušit. Bohužel se ale ukázalo, že ani „daňové přiznání na jednu stranu A5“ není politicky dosažitelné, a to ani za vlády strany, jež měla tento – správný! – nápad v programu.

Co se samotného návrhu ministryně Maláčové týče, je to typický návrh dnešního politika. Politici všech barev a denominací nám chtějí nařizovat, jak a s kým máme žít. Jedněm vadí, když manžel žije s manželem, druhým zas, když manžel žije s manželkou, která podle nich nedělá nic pro lidi, a proto si nezaslouží kapesné. Vzkázal bych proto politikům: Nechte lidi být, nastavte jasná a jednoduchá pravidla a nediskriminujte na základě svých představ o tom, jak mají lidi žít.

Olga Richterová, poslankyně, místopředsedkyně Pirátů

Pokud by ministerstvo práce a sociálních věcí navrhovalo o ušetřenou částku zvýšit slevu na poplatníka, což opakovaně navrhujeme, jsme ochotní se o tom návrhu bavit, byť už nyní vnímáme řadu rizik, které obsahuje. Například dopad na lidi, co se bez podpory státu starají o své rodiče, dopad na rodiče, co pečují o děti starší čtyř let, které jsou třeba často nemocné, a oni proto obtížně zaměstnatelní, a řadu dalších hraničních případů. Je evidentní, že obtížná bude i samotná administrace slevy. Pokud půjde čistě o zvýšení zdanění práce bez jakékoli kompenzace u jiných daňových slev, budeme určitě proti. Na druhou stranu by výhody systémových úlev měl pobírat každý bez ohledu na to, v jakém je rodinném stavu – tedy i nesezdané páry pečující o dítě.

Šárka Jelínková, senátorka, místopředsedkyně KDU-ČSL

Sleva na manžela či manželku je jedním z mála opatření, kterým stát podporuje rodiny a jejich rodinné rozpočty. Sleva pomáhá, když jeden z manželů má z jakéhokoli důvodu velice nízký příjem nebo žádný příjem. Místo, aby ministryně práce a sociálních věcí předložila analýzu a návrh zefektivnění štědře rozdávaných sociálních dávek (to dostala mimochodem za úkol od vlády), přemýšlí, jak rodinám sebrat jejich vydělané peníze. Jinak to totiž nazvat nelze.

Odebrání slevy by přitom obzvláště citlivě postihlo manžele, kde jeden je studující nebo zdravotně postižený, případně nezaměstnaný (to se stále týká například mnoha žen i mužů v předdůchodovém věku), má nízký příjem z důvodu zkráceného úvazku nebo zůstal po rodičovské déle doma s dětmi. Poslední zmíněné je častější a má své odůvodnění u rodin s více dětmi, které náš stát z důvodu ekonomické udržitelnosti tolik potřebuje.

Všechny tyto případy nelze stanovit vyčerpávajícím výčtem, a proto je zákon naprosto správně neomezuje. Demokratickému státu ale rovněž nepřísluší všechny tyto důvody povýšeně posuzovat a jakkoli do nich „šťourat”.

Alena Schillerová, ministryně financí za ANO

Sečteme-li úlevy, slevy a výjimky v našem daňovém systému, dostaneme se k číslu 600. Člověk nemusí být daňový specialista, aby věděl, že takový počet daňových úlev srozumitelnosti systému neprospívá. Na ministerstvu financí jsme proto dali dalším výjimkám stopku a společně s ministerstvem průmyslu a obchodu se zavázali, že budeme pracovat na jejich redukci a slučování.

Intenzivně nyní pracujeme na detailním mapování daňových výjimek a vyhodnocení jejich dopadů. Revize daňových výjimek a související zjednodušování daňového systému je zároveň předpokladem pro plošné snížení daňové zátěže. U výjimky totiž platí to, že sice může znamenat nižší daňovou povinnost pro jednoho poplatníka, zároveň ale vytváří tlak na zvyšování daňové zátěže všech ostatních poplatníků, kteří ji uplatnit nemohou. S daňovými výjimkami se navíc zvyšuje administrativní zátěž a právní nejistota podnikatelů a pochopitelně také snižuje efektivita správy daní.

V minulosti jsem jasně deklarovala, že všechny případné revize konkrétních daňových výjimek budou podléhat důkladnému posouzení a analýze, aby se předešlo nežádoucím dopadům či nelogičnostem. Co se týče záměru MPSV odebrat slevu na manželku či manžela, musí nyní tento rezort coby gestor rodinné a sociální politiky definovat, na koho přesně by se to vztahovalo. Z médií jsem již zaznamenala záměr, aby se sleva nevztahovala na „bohaté lidi“. V tom případě očekávám od MPSV informaci, kde je hranice onoho bohatství. V opačném případě nejde o návrh, ale jen rétorickou figuru, o které se při nejlepší vůli není možné v tuto chvíli seriózně bavit.

Markéta Pekarová Adamová, poslankyně a místopředsedkyně TOP 09

Paní ministryně nezahájila tuto debatu vůbec šťastně, nelze daňovou slevu měnit nekoncepčně jen proto, že je potřeba zalátat díru v rozpočtu v rozpočtu a sehnat peníze jinde. TOP 09 by slevu nerušila, ale naopak by se snažila o lepší nastavení daňových úlev pro rodiče malých dětí vracející se do zaměstnání po rodičovské dovolené. Daňové slevy bychom nerušili, naopak bychom je chtěli rozšířit o úlevu na pomoc s péčí o domácnost, například úklidové služby pro rodiče dětí do 12 let tak, jak jsem již v tomto volebním období navrhla.

Danuše Nerudová, rektorka Mendelovy univerzity a předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody

Ačkoliv v našem daňovém systému nenajdeme explicitní genderovou diskriminaci, implicitně k ní některá ustanovení vést mohou. Ženy a muži totiž žijí v jiných socio-ekonomických relacích, a tak na ně jednotná ustanovení dopadají různým způsobem. Učebnicovým příkladem ustanovení, které má negativní dopad na pečující osoby je ustanovení §35ba odst. 1 písm b) – sleva na nepracujícího manžela/manželku ve výši 24 840 korun na manžela/manželku žijící s poplatníkem ve společné domácnosti, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 korun. Takovéto zakotvení slevy ve vztahu k ženám/pečujícím osobám má za následek nižší participaci žen na trhu práce, a to z toho důvodu, že čelí při návratu do práce vyššímu daňovému zatížení než muži.

Pokud by se žena/pečující osoba vrátila po mateřské dovolené zpět na své místo se mzdou 30 tisíc korun hrubého, dostane 22 740 korun. Domácnost ale díky jejímu návratu do práce ještě přijde o slevu na dani ve výši 2070 korun měsíčně. Takže z příjmu, který domácnost získá návratem ženy/pečující osoby do práce, je nutno ještě odečíst slevu o kterou přijde, dodatečný čistý příjem domácnosti z práce ženy/pečující osoby tedy činí 20 670 korun. Příjem při návratu do práce reálně čelí zdanění mzdy ve výši 48,6 procent (ze superhrubé mzdy 40 200 korun). Pokud by zákon o dani z příjmu ustanovení o slevě neobsahoval, čelil by zdanění 43,5 procent ze superhrubé mzdy.

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Czech Fund

Neplatiči alimentů představují pochopitelně tíživý sociální problém, který neblaze doléhá na postižené matky a děti, tedy na budoucnost nás všech. Věc je tedy natolik zásadní, že si jasně říká o systémové řešení. Tím je zrychlení práce soudů a obecně vymahatelnosti práva, nebo usnadnění výdělečné činnosti vězňů. Z řad vězňů se totiž řada neplatičů rekrutuje. Ale nebyla by to ministryně Maláčová, aby se místo náročnějšího systémového řečení nevydala raději cestou líbivého pivního populismu. Nebohé děti neplatičů si odpudivě bere jako rukojmí a tlačí na to, aby místo neplatičů hradili alimenty manželé či manželky z lépe situovaných domácností, kteří si mohou dovolit „komfort“ nepracování. Čili stát není schopen zrychlit práci soudů a vyřešit problém u sebe, takže raději zašátrá v kapse daňového poplatníka. A aby se to ve „čtvrté cenové“ líbilo, vybere si pro jistotu daňového poplatníka, který vydělává lépe. Politicky jde o obratné řešení: stát svůj problém hodí na pilného daňového poplatníka, a ještě proti němu v třídním duchu, brnkajíc na strunu závisti, poštve zahálčivou „hospodu“. Jedná se o názorný příklad toho, jak se neschopnost státu opět schovává za implicitní předpoklad bezbřehé solidarity, která v konečném důsledku, místo aby spojovala, společnost rozděluje.

Daniel Prokop, sociolog

Podle mne je sleva na nepracující manželku či manžela kontraproduktivní. Zaprvé přispívá k výraznému daňovému zatížení návratu žen na trh práce (domácnost přijde o slevu), což demotivuje od návratu do práce. Někdo by to podal pozitivně – že to umožňuje zůstat doma. Ale musíme to vnímat v kontextu všech opatření rodinné politiky, do které patří relativně velká rodičovská, silně zdaněné částečné úvazky a finančně či regionálně nedostupná předškolní péče. To tvoří silně vychýlenou politiku, která nutí ženy k jednomu životnímu scénáři a nepodporuje slaďování rodinného a pracovního života – pokud zrovna nemáte vysoké příjmy na soukromé školy a dětské skupiny. A reálně pak ženy za dlouhé vypadnutí z práce platí sníženým příjmem až do konce svého pracovního života. A vysoký pay gap se projevuje chudobou matek samoživitelek, kterým se rodina rozpadne, i rodin s třemi a více dětmi, kde to platově neutáhne otec. Dopadá tak zpětně na děti.

Druhý problém slevy na manželku je, že je selektivně čerpatelná – nemají na ni nárok nesezdaní a samoživitelky a její vyčerpání taky závisí na výši příjmu. Osobně bych tedy tuto slevu zrušil a převedl ji do přímé podpory přes děti – zvýšení daňových slev na děti i valorizace životního minima, aby více chudších pracujících rodin mělo nárok na přídavek na děti. Ponechat to pečujícím osobám je možné, ale myslím že v případě rodičovské to nahradí výše zmíněná podpora přes děti a u péči o další osoby to záleží na definici.

Zdroj: https://finmag.penize.cz