Potřebujeme nový zákon o daních z příjmů?!

Od doby, co se zabývám daní z příjmů právnických osob (to už bude téměř 25 let), je neustále opakujícím se evergreenem snaha nově nastupující vládní garnitury zrušit pokud možno veškeré změny, které přijala ta předchozí, provést zásadní reformu daně z příjmu a tu završit novým jednoduchým zákonem. Některé vize dokonce tvrdily, že výsledkem bude přiznání na jednu stranu. Žádný z těchto projektů však zatím nebyl dotažen do konce a skončily na jeho samém začátku. Není nepravděpodobné, že stejně dopadne i aktuální projekt MF ČR. Musím říct, že mě to nemrzí. Hned může vyskočit otázka, proč jsem rád, že tyto projekty nebyly dotaženy do konce. Vždyť přece jednoduchý a přehledný nový zákon o daních z příjmů by byl ku prospěchu jak daňovým subjektům, tak daňovým poradcům, ale i správcům daně. 

Červík však tkví v detailu.  Problematická jsou již východiska, která vycházejí z často se opakujících, ne zcela pravdivých klišé. Ty říkají, že současný zákon je zcela špatný a jakýkoliv jiný bude vždy lepší. To ale není tak úplně pravda. Pravdou je, že současný zákon vznikl v roce 1992 za zcela jiné ekonomické, politické, fiskální, ale i obecné daňové situace. S mnohými případy a obchodními modely pak vůbec nepočítal. Je také pravdou, že mnohé věci by bylo možné upravit a uchopit lépe a současný zákon není dokonalost sama. Na druhé straně není pravda, že vše je v současném zákoně špatně. Například obecný princip a systém přechodu z výsledku hospodaření na základ daně DPPO je v současném zákoně jednoduchý, praktický a dobře realizovatelný při sestavování daňového přiznání (pro tyto účely pomíjím určité dílčí problémy, jako je například oblast tzv. nerealizovaných kursových rozdílů). To mimo jiné dokumentuje formulář přiznání k dani z příjmů právnických osob, jehož základní struktura je logická, názorná, přehledná a obecně se příliš nemění. Jsem přesvědčen, že na formuláři z roku 1993 by bylo možné ve většině případů bez větších problémů spočítat daň z příjmu právnických osob za rok 2018. Je také nutné zohlednit, že mnohá bílá místa současného právního předpisu byla odstraněna, ať už vlivem ustálených výkladů a praxe, či především vlivem judikatury, hlavně pak judikatury NSS. Až úsměvně na mě z hlediska kritiky současného zákona působí například argument počtu písmen § 24 odst. 2 a § 25 odst. 1 současného zákona. Ve všech nových projektech je totiž tento problém „odstraněn“ tím, že v zásadě celá tato ustanovení jsou rozsekána do více paragrafů, ale veškeré výjimky a speciální řešení zůstávají zachovány. A je to hned jednodušší (jen nevím, kam se v novém zákoně budou „dávat“ další výjimky). Myslím si, že není zcela fér ani argument počtem novel stávajícího zákona. Pokud se podíváte na novely schválené v minulém či předminulém roce, jsem přesvědčen, že valná většina z nich by byla přijata a schválena i v případě, kdyby zde byl nový zákon o daních z příjmů. Jde totiž o změny, které jsou vyvolány částečně změnami v jiných právních předpisech, částečně harmonizačními změnami a v neposlední řadě jde i o politické změny o které se politici rozhodně ochudit nenechají. 
Druhou nepravdou je, že jakýkoliv jiný zákon bude vždy nutně lepší než ten současný. Opak může být pravdou. A zde jsme u druhého, a to zásadního, problému všech těchto projektů, posledního nevyjímaje. A tím je způsob, jakým jsou tyto projekty realizovány. Jde především o to, že do přípravy a realizace je málo zapojována především v počátečních fázích odborná veřejnost a zástupci podnikatelů. Naopak tyto projekty jsou realizovány jako kabinetní dílo, kdy k připomínkám má být předloženo až hotové paragrafové znění. Až do té doby jde o „státní tajemství“ kdy ani písmenko nesmí uniknout ven.  Pokud je v počátcích k diskuzi něco předloženo, jde o obecná, teoretická východiska, ze kterých se kontury nového zákona rozpoznávají velmi obtížně. Vedle toho je pak pracováno přímo na paragrafovém znění a k němu je doplněná důvodová zpráva a o věcném záměru se z důvodu nedostatku času většinou nehovoří vůbec. A to je ale špatně a je postupováno přesně opačně, než by mělo být. Takový projekt by měl být od počátku otevřeně a dlouhodobě diskutován. Neplatí, že jakýkoliv zákon bude vždy lepší než ten současný. A už vůbec nemá jít o změnu pro změnu. Jediným kritériem nesmí být to, že nová norma bude sice legislativně technicky dokonalá, ale výrazně nepraktická. Naopak pokud by vůbec měl být nový zákon o daních z příjmů (chybí mi i odborná diskuze o této otázce), musel by vycházet z praxe. Především se domnívám, že by měla být provedena podrobná a konkrétní analýza na základě stávající judikatury, výkladových problémů řešených, ať již v rámci Koordinačních výborů, v rámci individuálních dotazů či v daňové praxi. Na základě této analýzy by mělo být identifikováno to, co v současném zákoně působí největší problém, a naopak co bezproblémově funguje. Teprve na základě takové analýzy by mělo být rozhodnuto, jak se bude v tomto projektu dále pokračovat a zda je skutečně nezbytné přijmout novou právní normu nebo bude dostačující novela stávajícího zákona. Taková analýza však u všech projektů chyběla. Následně by se měl vyhotovit věcný záměr nového zákona a teprve na samý závěr případně paragrafové znění. Bohužel MF ČR tak zatím v žádném z předchozích projektů nepostupovalo a ne jinak je tomu i nyní. 

To, že to jde i jinak a lépe, dokazuje samo MF ČR na projektu nového zákona o účetnictví. Zde odbor účetnictví MF ČR sestavil pracovní skupinu z řad akademiků, účetních praktiků i zástupců GFŘ a dlouze a podrobně diskutují jednotlivé principy nové právní úpravy. Pak bude teprve připraveno paragrafové znění. Takto by ale mělo být postupováno i v oblasti daně z příjmů. Nesouhlasím s argumentem, že na to není čas. Nejde přece o sprint na 100 m, ale pokud má být výsledek kvalitní, spíše o maratón. Nesouhlasím tedy s řešením, kdy se pod časovým tlakem představí norma, která bude mít jediné kritérium: aby bylo vše jinak. Taková norma může mít různé přívlastky, ale zjednodušení mezi ně rozhodně nepatří. 

Otázka tedy zní, co by v této oblasti mělo být uděláno, aby skutečně došlo k deklarovanému zjednodušení. Domnívám se, že cestou by měla být spíše evoluce než revoluce. To znamená, že by měly být identifikovány oblasti, které v praxi při zdanění působí největší problémy a tyto problémy by měly být odstraněny. Jednou z takových oblastí je bezpochyby oblast majetku. Velká část zákona není o daních, ale o tom, jak silná má být izolace či cihla, kolik skel má mít nové okno, a zda zimní gumy představují zhodnocení auta. Když se nad danou věcí ale zamyslíme hlouběji, jde v případě majetku podnikatele o daňový výdaj, kdy pouze (složitě) řešíme, zda jej uplatíme jednorázově, nebo postupně prostřednictvím časového rozlišení realizovaného daňovými odpisy. Pokud budeme chtít všechny tyto problémy odstranit, řešení je jednoduché. Veškeré náklady na majetek budou daňově uznatelné jednorázově. Již slyším, jak se zvedá křik, že taková změna bude mít významné negativní dopady do státního rozpočtu. Těmto kritikům lze říct, že z dlouhodobého hlediska bude dopad neutrální, a pokud chceme realizovat koncepční systémové změny v oblasti daně z příjmů bez jakéhokoliv rozpočtového dopadu, je lépe žádné změny nedělat, protože to prostě nejde. Pokud by takové řešení bylo příliš revoluční, lze jít i cestou menších kroků, jakými je například rapidní snížení počtu odpočtových skupin (ideálně na dvě, jednu pro movité a druhou na nemovité věci), významného zvýšení limitu pro hmotný majetek či zavedení dobrovolného paušálu (například počítaného procentem ze vstupní ceny), do jehož výše by náklady na majetek byly plně daňově uznatelné jednorázově a částka nad tuto výši by se například časově rozlišovala po určitou dobu (například polovinu doby odpisování, kdy se lze inspirovat úpravou u nehmotného majetku). Tato úprava je pak bez problému realizovatelná na podvozku současného zákona. Takových zjednodušení, které lze realizovat bez přijetí nového zákona a skutečně usnadní a zjednoduší oblast zdanění daní z příjmů lze jistě najít více. Vždyť i ty častokrát omílané výjimky lze odstranit (pokud na tom bude politické shoda) prostě tím, že budou ze současného zákona vypuštěny.  Bylo by proto dobré, aby se MF více při přípravě novel zákona o daních z příjmu zaměřilo na tato koncepční zjednodušení, které lze realizovat i bez přijetí nového zákona. V této věci lze pak i vyjít z koncepčních připomínek, které KDP ČR každoročně opakovaně uplatňuje. Bohužel většinou jsme odkázáni na příští novelu s tím, že ta aktuální je buďto politická, či transpoziční a na tyto připomínky není místo. Světlou výjimkou je pak poslední novela zákona č. 170/2017 Sb., kdy se podařilo prosadit mnohé koncepční, dlouhou dobu uplatňované změny, které jsou v mnohém vedeny právě snahou o zjednodušení. Jde například o možnost odpisovat technické zhodnocení podnájemcem, možnost prodloužit dobu odpisování nehmotného majetku, pozitivní změny v oblasti zdaňování cenných papírů, změny v oblasti zdaňování záloh na podíl na zisku či zjednodušení v oblasti mzdové evidence. Chtělo by to tedy možná místo revolučních změn více naslouchat praxi a odstraňovat problémy, s kterými se oblast daně z příjmu skutečně potýká. Nové číslo zákona a legislativně teoreticky dokonalá, ale nepraktická, norma zjednodušení nepřinese.