Zrušení daně z nabytí nemovitosti je sporné opatření. Stejně jako zrušení daňových odpočtů úroků z nových hypoték
Ministerstvo financí navrhuje zrušit čtyřprocentní daň z nabytí nemovitých věcí. Podobný krok plánuje také u daňových odpočtů ze zaplacených úroků u nově uzavřených hypoték. Cílem opatření je zlepšit dostupnost vlastního bydlení zejména mladým lidem a rozhýbat trh s byty. Lidem má pomoci rovněž uvažovaný odklad hypotečních splátek.
Návrh na plošné posunutí splátek hypoték je pro většinu obyvatelstva velmi pozitivní. Pokud se podaří vyjednat konsensus s bankami, zabrání posun hypotečních splátek uvržení části obyvatelstva do nechtěné dluhové tísně. Dlužno dodat, že bankéři s návrhem plošného pardonu nesouhlasí a budou doporučovat změnu.
Nerozumím ale záměru ministerstva rozhýbat trh s byty v situaci, kdy většina obyvatel své investice spíše přibrzdí či bude přemýšlet nad zredukováním svých výdajů. Potenciálními investory velmi pravděpodobně nebudou mladí lidé, ale osoby, které mají v současné době volné finanční prostředky. Tyto skupiny rádi uvítají novou investiční příležitost při poklesu akciových trhů a snížení úrokových příjmů.
Nesystémové opatření Souběžné zrušení daně z nabytí nemovitostí a podpory ve formě odpočtu úroků z úvěrů na bydlení je zcela nesystémové. Možnost odečíst od základu daně úroky z úvěrů je pro mladé lidi přínosné. Atributy tohoto daňového odpočtu jsou srozumitelnost, kontinuální použitelnost a přínosnost při každoroční redukci plateb státu – tedy faktické ponechání prostředků na splácení úvěrů poplatníkovi a dlouhodobá předvídatelnost. V praxi je to často využívaný nástroj. Skutečnost, že v Česku je převážná část bytů a rodinných domů v osobním vlastnictví je pozitivní, neboť ve stáří pak zajišťuje seniorům částečné snížení průběžných životních výdajů. Prostřednictvím sociálních dávek je pak možné řešit další životní potřeby a zdraví.
Nekoncepční krok Zcela mimo jakoukoli koncepci je myšlenka ministerstva financí k zrušení daně z nabytí nemovitostí. Dlouhodobou koncepcí našeho státu by mělo být spíše snížení daňového zatížení práce. Z druhé strany musí být příjmy státního rozpočtu plněny více z daní ze spotřeby a daní z majetku plynoucí jak s jeho nakládáním, tak s jeho přesunem. Nejspolehlivějším nosičem zdanění jsou nemovitosti, na které je navázána daň z nemovitého majetku a daň z jeho úplatného převodu. Přitom převod v rámci dědictví či darování je ve většině případů od daně osvobozen. V několika posledních letech došlo k přesunu daňového zatížení při prodeji nemovitostí z prodávajícího na kupujícího. Důvodem byla mimo jiné skutečnost, že daň je následně lépe vymahatelná na tom, kdo nemovitosti koupil, než kdo stržil peníze za jejich prodej. Z dnešního pohledu je dokonce vnímána jako nespravedlivě zatěžující. V každém případě ani prodávající, ani kupující nebudou patřit mezi sociálně potřebné, kteří by v současné době mimořádných opatření potřebovali podpořit. Autor je daňový poradce ze společnosti BDO (Redakčně upraveno)
Zdroj: wwww.faei.cz 02.04.2020 (01:36:04)
